Kosmetika a její složení – čemu se raději vyhnout?

Na čtení obalů u potravin jsme si již zvykli a do našich slovníků se zařadily pojmy jako konzervanty, barviva, nebo nechvalně známá Éčka. Víme ale, že zatímco se úzkostlivě vyhýbáme Éčkům v potravinách, pravděpodobně úplně ignorujeme fakt, že si umýváme ruce či vlasy ropnými produkty?
Každá složka kosmetického produktu má samozřejmě své opodstatnění – kdyby ho neměla, v produktu by nebyla. Nicméně některé přidané látky mohou být při dlouhodobém používání pro lidský organismus nepříznivé, či dokonce škodlivé a nebezpečné. Přeci jen, kůže je největším orgánem lidského těla. Pojďme se spolu podívat na nejčastěji používané látky, kterým bychom se při výběru kosmetiky měli raději vyhnout.

SLS/SLES

Sodium Lauryl Sulfate

Jinými slovy látky z kategorie silných čisticích prostředků. Hojně rozšířené jsou nejen díky své nízké ceně, ale také díky schopnosti dobře pěnit, tím si svou cestu prorazily nejen do šamponů (kde vysušují pokožku hlavy a mohou tak mít na vině její předčasné stárnutí a svědivost) či sprchových gelů, ale také třeba do zubních past. Získávají se buď synteticky z ropy, nebo přírodně z palmového, či kokosového oleje. Ani jedno nezní příliš dobře.
Mimo jiné jsou přesně tím důvodem, proč nás šampony v očích pálí – SLS způsobuje jejich podráždění a dráždí také pokožku celého těla, zejména u osob s citlivou pletí. Může tak způsobit začervenání, pnutí, nebo svědění pokožky.

Parabeny

metylparaben, etylparaben, propylparaben, butylparaben…

V kosmetice slouží pro konzervaci, tedy jako ochrana produktu před množením plísní, bakterií a jiné nežádoucí havěti.  Nicméně v lidském těle působí stejně jako hormon estrogen, což může způsobit hormonální nerovnováhu, která může vést až k neplodnosti, a to jak u žen, tak u mužů. A co víc, nepřímo jsou často dokonce spojovány s rakovinou prsu – naštěstí pro potvrzení této teorie neexistuje dostatek vědeckých podkladů.
S parabeny se můžeme setkat v široké škále produktů, od různých krémů přes šampony, či dokonce lékárenské výrobky. Díkybohu jejich používání kontroluje legislativa a některé z nich byly zakázány úplně.

Silikony

-cone, -onol, -ane, dimethicone…

Ruku v ruce s parabeny jdou silikony, na rozdíl od nich však platí za spíše kontroverzní, než jednoznačně škodlivé. Pomáhají produktům s roztíratelností, uhlazují a tak nějak celkově dělají povrch pokožky i vlasu příjemný na dotek. Ovšem za tímto efektem stojí tenká, nepropustná vrstva, která na obou zmíněných zůstane (jelikož silikony z většiny nejsou rozpustné ve vodě) a brání buňkám přijímat potřebné živiny. Při dlouhodobém používání mohou vlasy zatěžovat a poškozovat jejich strukturu, na pleti mohou způsobit ucpávání pórů, zhoršení akné, nebo tvorbu pupínků a černých teček.
Jak už bylo zmíněno, většina silikonů není rozpustná ve vodě – nicméně některé jsou a ty by pro pokožku (ani pro životní prostředí) neměly představovat takové nebezpečí.

Dioxiny

1,4-dioxan, TCCD…

O dioxinech jste mohli slyšet již v souvislosti s jejich přijímáním v jídle, kromě potravin se ale mohou objevovat také v čisticích prostředcích, kosmetických ubrouscích či dámských tamponech a vložkách, které byly běleny chlorem. Odtud jsou také tyto látky uvolňovány do lidského oběhu, kde jsou schopné silně narušit hormonální či imunitní systém, vyvolat rakovinné bujení, nebo poškodit nenarozený plod. Dioxiny jsou velmi stabilní a odolné, a tedy jen složitě odbouratelné, proto se v těle kumulují. TCCD (někdy také maskovaný pod nic neříkajícím názvem 2,3,7,8-tetrachlordibenzo-p-dioxin) je dokonce považován za nejsilnější známý karcinogen.

Formaldehyd

formalin, formic aldehyde, merthaldehyde, methanal, methyl aldehyde, oxomethane…

Formaldehyd má bohužel mnoho podob a názvů, a tak není vždy jednoduché ho ve složení kosmetiky rozpoznat. Celé tohle ještě komplikuje fakt, že drtivá většina výrobců ho nepřidává do složení v čisté formě, ale ve sloučeninách (DMDM hydantion, Imidazolidinyl urea, Diazolidinyl urea…) ze kterých se formaldehyd uvolňuje.
Formaldehyd dráždí sliznice, oči a dýchací cesty, může způsobovat alergie a je prokazatelně karcinogenní a toxický – přesto je však nadále používán jako konzervant, především v produktech určených na úpravu nehtů. EU nepovoluje jeho používání v aerosolových produktech (tedy sprejích a rozprašovačích) právě pro jeho dráždivost k dýchacím cestám.

Hliník

aluminium chloride, aluminium chlorohydrate…

Velmi diskutovanou složkou kosmetiky se v posledních letech stal hliník, a to ve spojitosti s deodoranty a antiperspiranty. Pravdou je, že ne vše, co na sobě má napsáno “aluminium“, je škodlivé – třeba takové potassium alum je zdraví naprosto neškodnou složkou a je obsažen i v produktech označených jako BIO, nebo Přírodní. Naopak aluminium chloride je obávaným prostředkem cíleně ucpávajícím potní žlázy, čímž sice vykonává svou antiperspirační práci, ale znemožňuje tím tělu odplavovat přirozené škodliviny potem.  Kromě toho také vykazuju toxicitu a může vyvolat silné alergické reakce.

Fenoxythanol

phenoxyethanol, phenoxytol, etylene glycol monophenyl…

Jelikož parabeny se již do podvědomí spotřebitele vtiskly jako nevhodné, nahradili je výrobci fenoxyethanolem, který místo nich plní konzervační funkci. Stejně jako oni má však negativní vliv na zdraví, a to především na reprodukční a nervovou soustavu. Neměl by přijít do kontaktu s ústy a pro děti není vhodný vůbec. Naštěstí jeho používání upravuje legislativa, a to jen na povolené 1% koncentrace v konečném výrobku. Otázkou ovšem je, kolik fenoxythanolu na sebe vrstvíme v různých přípravcích s jeho obsahem…

Nezapomeňte na hodnocení článku

Průměrné hodnocení 0 / 5. Počet hlasů: 0

Zatím nikdo nehlasoval. Buďte první!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by tě zajímat
Zpět na úvodní stránku